Nežijeme věčně, ale v paměti Země budeme zapsáni navěky.

^{Stáří? To se mě netýká!}

^{Stáří je jako dopravní značka „Pozor, zatáčka!“ – víte, že tam někde je, ale dokud do ní nevletíte, neřešíte ji. Jenže pak najednou zjistíte, že se vás to týká. A začne to nenápadně.}

^{Nejdřív si všimnete, že mladí lidé v tramvaji vstávají, i když jste si jistí, že vypadáte svěže. Pak zjistíte, že večer ulehnete do postele zcela zdraví, ale ráno se probudíte s bolavými zády a netušíte proč. A nakonec přijde ta největší rána – začnete říkat věty typu „Za nás to bylo jinak!“ a „Dnešní mladí už vůbec neví…“}

^{Co je ale na stáří nejzajímavější? Nikdo se na něj necítí. Podívejte se na starší lidi kolem sebe – v jejich očích pořád hoří dvacetiletá duše, i když tělo už dávno vypovědělo poslušnost. Jenže svět je nemilosrdný. Ať se cítíte jakkoliv, pro mladší generaci jste prostě „ten starší pán“ nebo „ta paní, co si pořád něco pamatuje z minulého století“.}

^{Ale stáří má i své výhody. Nikdo už od vás neočekává, že budete moderní. Můžete si v klidu číst knihu místo doomscrollingu na telefonu a nikdo vám to nevyčte. Můžete tvrdit, že „hudba už není, co bývala“, a máte pravdu – protože pro vás vážně není. A hlavně, můžete si dovolit luxus být moudří a neřešit hlouposti.}

^{Takže pokud máte pocit, že stárnete – gratuluji! Znamená to, že pořád ještě žijete. A to není vůbec špatné skóre.}